Španělsko 2003

My jsme naší cestu do Španělska pojali celkem kompromisně a to tak, že jsme během dvou tejdnů zkombinovali klasickou českou dovolenou v cizině, tzn. pobyt v přímořskejch ryze turistickejch oblastech na severu Španělska s (jak bych to asi nazval??) alternativně zaměřenym zevlovánim po barcelonskejch squatech. Oběma částem jsme věnovali zhruba stejně času. Nutně musím dodat, že jsme si vlastně to samý dali už rok před tím, což poznamenalo celkovej dojem z dovči.

Dopravu na místo jsme realizovali skrze cestovní kancelář, která chtěla za cestu tam a zpátky 2800,-. To mělo tu výhodu, že jsme si mohli nadiktovat datum návratu, v našem případě za dva tejdny. Nevím jaká je průměrná délka cesty stopem do Španělska, ale busem je to asi 24hodin. Celkem teror, ale zkousnout se to dá…hlavně když vám na noc pustěj nějakej ne úplně dementní film. To se vám na stopu asi těžko stane. Pokud si někdo klade otázku zda je rizikový brát si s sebou ganju či podobně, tak rozhodně ne. Nevím jak na tom stopu, ale v buse jste maskovaný čecháčkama, který si jedou jednou za rok vyválet prdel k moři a na ty na hranicích serou. Jediný zdržení na hranicích bylo akorát na německo-českejch a potom už ani nevím, že by další hranice existovali. S budoucím vstupem do EU se těším nejvíc na tuhle konsekvenci. Cestou jsme míjeli německý technický muzeum na což nás upozornil řidičl. A jaká náhoda se udála na jednom odpočívadle, kde jsme stavěli. Jdu se pěkně vyčůrat někam ke stromu, protože odmítám platit v přepočtu 15Kč v restauraci…a ejhle co nám to tady roste, skoro jsem jí pomočil. Je fakt, že pro lidi hladoví po novejch a nevšedních zážitkách je stopování to pravý. V busu vás akorát naserou malý a uřvaný děti, debilní babička, chrápající fotr, rozjetý puberťáci nebo hysterická matka….nepočítám zlomenej krk ze spaní v sedě apod. Na druhou stranu je v buse menší šance, že vás někdo vočóruje, znásilní, nebo že někde zůstanete trčet pěkně dlouho.

Potom co bus dojede na místo určení, rozváží všechny pasažéry po hotelech, který stojej podél pobřeží jeden vedle druhýho, jeden betonovej panelák na druhym. To už se nás ale netýkalo, my si zbalili krosny a vydali se ke kempu, kde jsme bydleli vloni, a to z toho důvodu, že jsme věděli, že to jde šéfnout tak abychom neplatili. Prostě jsme naběhli do voplocenýho (i takhle tam vypdadaj ploty) kempu pěkně z pláže (samo, že ne hlavní bránou) a okamžitě postavili stan někam za buk. Voni tam každýmu v kempu dávaj takovou cedulku s číslem, ale není to tak, že je jedna na stan, takže se stačí přisrat k někomu kdo má cedulku a pohoda. Navíc nikdo asi nepočítá s tim, že by někdo nechtěl zaplatit těch pár eur. Jezděj tam nejvíc Holannďani a Dojčáci a to samosebou s karavanama a tak, takže ty by to s těma kárama asi fakt nevochcali. Pro dva lidi a stan to stojí na den tak 10-15eur, ale zadarmo je to nejlepší :). Hlavně skoro každej kemp má zdarma bazén a sprchy, hajzly atd.  Stejnak jsem měl pořád stíhu a když jsem viděl zaměstnance kempu, tak jsem se div sám nenapráskal. Jediná vopravdová vychytávka v těhle místech je to moře, jinak by mě tam nikdo nedostal. Bydlet v těch betonovejch krytech, kterejm řikaj hotely…třikrát denně žrát...nakupovat turistický tretky a nechat se vobírat pomalu vod všech co se tam snažej něco prodávat…a válet se celý dny na pláži, protože tam nic jinýho není (pokud samozřejmě nemáš plný kapsy zlaťáků, to je jiná), tak to fakt neni pro mě. Vůbec nechápu ty lidi co tam takhle trávěj celý léto.  V kempu se hned vedle nás utábořili dva mladý Holanďani, který jak kdyby se poprvý utrhly vod maminčiny sukně,.. ale k těm se ještě vrátim. Jestli si chcete užít takovejch píčovinek na pláž jako slunečník, rohože na ležení, nafukovací hovadinky apod., tak nekupovat..není potřeba, večer jsou tam toho plný vodpadkáče a i přímo na pláži se toho válí docela dost. Sám mám doma ještě jeden slunečník. Pochopitelně po pár dnech euforie z moře vopadne a znechucenost z ostatních věcí naroste do takový míry, že je dobrý tyhle turistický ráje vopustit.

My jsme se vydali do Barcy, kde jsme se plánovali ubytovat v nám známejch squatech. Ani těch 60km do Barcy jsme si nedali stopem, ale pěkně vláčkem, kterej nás tam za hodinu hodil. Ten je fakt v pohodě, stál asi 2eura, takže uplně jako v ČR. Navíc je tak přímo propojenej s metrem. A teď se dostávám k docela zvláštní věci. V Barce maj jednak metro a druhak vlak nebo tak nějak. V podstatě voboje jsou metra, ale každý zřizuje jiná společnost a ačkoliv jsou propojený, tak to z jejich mapek jenom těžko poznáte. Lepší je mít vlastní mapu celý Barcelony, pokud možno co nejvíc aktuální, protože voni pořád to metro dostavujou a přibejvaj furt nový zastávky.  Řek bych, že to člověku trvá tak tejden než ten jejich šystém pochytí. Doporučuju nejezdit načerno nebo nekouřit v metru. Pokuta je asi 40-50euro (už si to nepamatuju) a jejich revizoři jsou fakt fikaný. Díky mýmu stihomamu jsme unikli jasný katastrofě. Vono se dá v klidu cestovat i ve dvou ne jeden lístek, ale na to ty revizoři serou. Naštěstí jsem dostal tu tíhu štípli jsme si pěkně poctivě za dva. Jejich revizoři totiž choděj tak po 4 a pěkně v uniformách.  Takhle nastoupjej do vlakový soupravy a není úniku…my měli štěstí.  Pěkně na píču je, že v tom metru je ještě větší vedro než venku..tim nemyslím vlaky metra, tam je klimoška.

Takže jsme s plnou polní dorazili do squatu Can Masdeu (http://www.canmasdeu.net), kterej je na konečný metra. Je to taková stará nemocnice, kde se prej před 50lety léčila lepra, vod tý doby to bylo prázdný a zasquatovaný je to tak vod roku 2000 (nevim to jistě). Can Masdeu leží uprostřed takovýho chráněnýho parku a maj to tam fakt pěkný. Vejde se tam moře lidí (klidně i sto si myslim) a kolem jsou záhonky jak squaterů tak i „normálních lidí“. Po předchozim roce, kdy nás tam tamní squateři zvali se letos situace změnila. Jeden týpek nám řek, že nás tam nemůžou vzít, protože tam teď cizince nechtěj a že až za tejden kdy tam bude workshopovej tejden. Docela voser, po půldenní cestě s 30kilama na zádech v 30stupňovym vedru a nakonec tohle! Když viděl jak jsme z toho v prdeli tak nám řek ať si postavíme stan někde v lese za squatem. Tak jsme šli a to jsem fakt ani trochu netušil co nás čeká. Kdyby zůstalo jenom u toho, že jejich lesy jsou samý stromy s trnama, vostružiny a neprostupný houští.. No prostě timhle jsme se museli prodrat s tou bagáží…nemluvě vo těch podpapírákách co se tam všude váleli. Chvíli trvalo než jsme v tý houštině našli vhodný místo pro stan, nakonec se podařilo a postavili jsem jenom vnitřek stanu (v noci bylo vedro, to by jsme jinak chcípli).  A tak už byla tma, takže jsme pomalu zatahovali….a pak to začlo. Někdy v noci jsem se vzbudil a slyšel šustění tak cirka do třech metrů vod stanu. Ještě v polospánku jsem si odvodil, že to bude asi moje druhá polovička, který si šla  vyprázdnit močovej měchýřek. Když už to šustění trvalo moc dlouho, kontrolně jsem rukou šáhnul vedle sebe a můj miláček tam ležel…safra, to už jsem byl absolutně při smyslech a vzbudil i M., což jsem neměl dělat. Chtěl jsem dát dohromady víc hlav a vymyslet něco konstruktivního. Namísto toho M. tvrdila, že někde četla, že tady v tom parku žijou medvědi (absolutní blbost, ale v tý chvíli se dalo věřit všemu). Mě napadlo, že to bude divočák, protože ho měli v jednom squatu na fotce jak jim skoro leze do baráku. Ani tahle představa mě nenechávala v klidu. Spát se nedalo a to zvíře se pořád přibližovalo a vzhledem k masivnímu praskání větví a bylo jasný, že je to něco pekně velkýho. S ránem to přestalo, ale já nic nenaspal a kdykoliv jsem zavřel oči, tak se strach přeměnil v hororovej příběh, kdy to prase skákalo přes náš stan a snažilo se nás zabít. Dopoledne jsme cestou do města potkali toho squatera, kterej nás tam poslal a ten se ptal jaká byla noc..no a já nepřesvědčivě, že ok…kruhy pod vočima. Hlavně jsem věděl, že v tom lese budem muset zůstat ještě jednu noc,protože potom jsme byli nahlášený v druhym squatě. Následující noc jsem využil zálesáckejch znalostí zapálil před stanem svíčku a pěkně se přikropil pivem. Prase sice bylo vo nějakejch 5-10 metrů dál, ale náš strach se zmenšil pramálo. Uprostřed noci jsem zapaloval další svíčku, protože první dohořela a parkrát si pěkně loknul zvětralýho teplouše abych snadnějc zatách. Každopádně se spánkovej deficit ještě prohloubil.

Další den jsme vyrazili do squatu Can Pasqual (http://www.cascall.org/canpasqual/texts/), kterej mi byl už zloňska sympatičtější. Byl dál vod města, v kopcích severně za Barcou. To, že je v kopcích má samozřejmě tu nevýhodu, že se tam musíte vod vlaku doplácat po svejch, celou cestu vás do krpálu jak kráva vedou značky squatu (mrkvičky a jablíčka). V samotnym squatu maj vlastní šťávu ze solárních panelů, takže by se dalo říct, že jsou blíž k autonomii. Chovaj tam slepičky a tuhle havěť, samozřejmě maj tam záhonky se všim možnym. Ten squat je zabranej už docela dlouho a i když  tam byli jinačí lidi než před rokem, tak to tam bylo víc v klidu. Taky si tam pečou vlastní chleba, čehož jsme se vloni účastnili, letos už bohužel měli napečeno.  Zvláštní je , že tam nemaj studny na vodu, ale jakýsi rezervoáry všude ve svahu, kde se zadržuje dešťovka a tu potom používaj jak na pití tak na zalejvání…hlavně s ní musej šetřit, takže bych řek, že ty jejich záhonky celkem strádaj. Ty rezervoáry jsou supr, protože jeden třeba měli přímo u baráku v takový nově postavěný místnosti a bylo fakt bezva se v tom během těch vedrech koupat.Taky tam maj přírodní sprchu (v takovym skleníku venku) s teplou a studenou, z který se použitá voda vyčistěná nějakejma řasama zase používá na zalejvání.  V Can Pasqualu s ubytovánim nebyl problém, ale to neznamenalo, že by jsme se tam dobře vyspali…já teda ne. Spali jsme na patře v tzv. guestroomu…tam bylo tolik prachu, že jsem se celou noc potil/škrábal a vrtěl…na hovno, ale lepší než divočák. Další noc už jsem nespal na patře, ale na zemi a na balkóně, ovšem to si na mě zase schrupli komáři. A ty jejich komáři jsou větší kurvy než ty naši. Jsou rychlý jak blechy, neupozorňujou na sebe tolik bzučenim. K těm snadnejm atakům komárů dopomohla taky M., která vylila nádobu s prapodivnou tekutinou, která stála u dveří na balkón. Až teprve potom jsme zjistili, že to byl odvar z levandule, kterej vodhání komáry.Taky jsme tam natrefili na rudeboye z Polska, kterej mluvil výborně anglicky a hlavně mluvil pořád. Absolutní grády dostal jeho projev když se večer zhulil na sračku. Ten se v Can Pasqualu zastavoval akorát na pár dní, protože pokračoval do Portugalska. Fakt hustej týpek, protože si tu cestu dával sám a stopem…non comprendo.  Stejně jako v Holandsku, i ve Španělsku se prožívá jako hlavní událost dne večeře a ne oběd jako u nás. Taky to maj všechno posunutý, takže je oběd tak ve 14-15hod a véča v 20-22. Ta jejich kuchyně to je nářez..moc dobrý! Vždycky výbornej salát + další spousta vyhcytávek, který ani nedovedu popsat. Nemaj to rozhodně tolik polívkový a vomáčkový.  V den kdy jsme to v Can Pasqualu balili se tam akorát nahnali lidi ze Španělskejch indymédií na svůj sraz.

Takže jsme se zase přesunuli zpátky do Can Masdeu, kde už nás vzali, protože tam měli začít probíhat ty workshopy. Tam už se nám spalo fakt dobře. Jestli měli něco bez chyby v tadytěch squatech tak to byly kuchyně. Tim myslim spoustu zeleniny, ovoce, …, ale i hrnců, pánví atd. atd. Jídlo scháněli tak, že ho recyklovali z kontejnerů u velkejch tržišť a hypermarketů. Vozili vodamtud celý melouny, hrozny vína, broskve, nektarinky, blůmy, na nichž nebyla patrná jediná závada.  Hlady jsem fakt netrpěl. Pro ty co jsou absolutně mimo, tak jídlo vařili lidi, který se přihlásili na ranním společnym sezení a následně se to konzumovalo taky pospolu.V jedný vobrovský místnosti měl jeden squater  výstavu fotek a materiálů z Mexika. Jak jinak šlo vo věci kolem Zapstistickýho hnutí. Ten potom taky dělal workshop na téma vyrob si sám boty, který si udělal z pneumatiky, karimatky a nějaký kůže z rozbitý kabelky. Další workshop vedl mladej, muzikálně nadanej typ a pojmenoval ho make music. No myslim, že to krachlo, protože na první hodinu jsem přišel akorát já a jeden italskej punker a punkerka a  nás fakt melodickýmu zpěvu naučit nemoch. Přes jeho elán mu už na další hodinu asi nikdo nepřišel, já teda ne. Další workshop byl na téma oprava kol, protože se zrrovna v tu dobu vraceli lidi z nějaký demošky ze Švýcar a přivezli spoustu horskejch kol. Nevim kde to vzali, řikali, že to zrecyklovali…tak nevim jestli to byla čórka nebo fakt pravá recyklace. Krom těch kol taky přivezli týpka jménem Martin (V Čechách celkem známej), což je anglán a v tom Švýcarsku ho bengové vodřízli když visel s transperentem z nějakýo mostu. Pád asi z 20 metrů vodsrala jeho noha. Rozhodně bych vám přál vidět tu ceremónii když ho vítali (snad každej Španěl umí na kytáru)….Já jsem se v Can Masdeu pustil s jednim Irem do stavby jakýsi terasy, kde měla bejt v budoucnu kavárna. Zajímavý bylo, že jsme místo malty používali jíl smíchanej se slámou. Nevim jak to nakonec dopadlo, ale já se do toho pustil až moc a dělal i přes siestu a to vodsrali moje záda-celý spálený. Takže Španěly nepodezírejtete z lenosti, ta siesta má fakt svůj význam. Jako anestetikum jsem pužíval místní marockej hašík, kterej jsme sehnal pouze vod punkovejch socek na jednom náměstíčku…něco jako kdysi karlák. Za 25eur toho fakt moc nebylo, vim že před rokem jsme fakt dostali kvádr a teď to byla normální voblož. V Čechách bych to nekoupil, ale dovča je dovča J.  Taky jsme samozřejmě objeli skoro všechny barcelonský památky, ale abych pravdu řek, je to klišé jako třeba Karlův most v Praze. Prostě tam jdete jenom proto, že tam choděj všichni a že by to teda taky musíte vidět…Jako nechci kecat, vono to do sebe něco má, ale byl by větší nářez na to kápnout náhodou a ne se za tim táhnout jak slepice za flusem (Gaudí 1 2 3 4, další). Tohle je umění!!! A vůbec se zdaleka vyhýbejte plážim v Barce, akorát se tam čóruje a lidí je tam jak sraček a podle toho vypadá i to moře.

Po několika dnech jsme se zase vrátili do našeho oblíbenýho kempu a nakufrovali se zase k těm holandskejm postbuscentům. Vůbec nechápu jak je to tam mohlo bavit. Celou noc vždycky chlastali a dělali bordel a potom přes den spali a takhle tam měli bejt asi měsíc. Řikal jsem si, že se k nim navezem a nebudem vzbuzovat pozornost co by neplatiči, jenomže chyba lávky, protože ty hošani si tam zatím udělali pověst největších vopruzantů a gaunerů. Dokonce jim i sebrali tu cedulku ze stanu, aby jako vodtáhli. Sami se chlubili jak jednou ve vopičce ukradli takovej masivní slunečník z kempový restaurace a to přímo za plnýho chodu. Takže s těma jsme to fakt moc nevyhráli, ale nikdo nás nevyfakoval. Partnerství s nima byla dobrý v tom, že jsem jim dával pohulit a voni mi zase dávali pivínko z jejich ledničky. Když se za nima potom přijeli podivat jejich rodiče a chtěli si taky pohulit tak už jsem ale dělal mrtvýho brouka. Přeci jenom to měli bejt voni kdo měl z domova dovízt. Ty mlaďasové tam chtěli jet na nějakej tekhardcorovej fesťák, ale podle letáku bylo patrný, že je to trochu jiná krevní skupina…vstup na to byl 50eur a to nám stačilo. A ten jejich hc byla navíc pěkná srágora…jestli to znáte tak to poslouchá každej druhej šampóňák v Německu (spíš každej než druhej). Thunderdome je proti tomu pořád krutej nářez.

    Ještě bych měl lehce shrnout kolik to celý koštovalo. Já si myslim, že se všim všudy se to vlezlo do sedmi litrů (včetně cesty). Voproti Holandsku je to rozhodně levnější (základní jídlo a pečivo rozhodně, to je skoro tak drahý jak u nás). Je teda fakt, že jsme hodně skromný… a jsme vegetariáni a ne prasožrouti. Naše obvyklý jídlo ve městě byl vždycky plátkovej sýr, chleba a bíír + ovoce.